Na konferenci České společnosti pro aterosklerózu v červnu 2024 zaznělo jako obvykle „odborné doporučení“ z úst nejvyšších, sympatického přednášejícího profesora Michala Vrablíka i antipatické profesorky Renaty Cífkové: „Neutrácejte za doplňky stravy s Omega-3 mastnými kyselinami, kupte si raději rybu.“ Ale jakou rybu a proč?

A že na cholesterol a triacylglyceridy pomohou jedině léky, jak jinak. Jenže problematika je to komplikovanější, není ryba jako ryba a stejně tak se věc má i s doplňky stravy. O nich čtěte podrobněji v článku o Zdravotním Protokolu.

Losos

Losos je oblíbenou rybou, která nabízí mnoho výživových výhod, alespoň teoreticky a v ideálním světě. Při výběru mezi divokým lososem a lososem z farmy je však důležité zvážit několik faktorů. Pojďme se na to podívat podrobněji:

1. Původ a životní prostředí:
   • Divoký losos: Žije ve volné přírodě a má přístup k různým potravinám. Jeho maso je „štíhlejší“ a obsahuje méně tuku. Představit si můžete rozdíl asi jako mezi zvěřinou a masu z velkochovu.
   • Losos z farmy: Chovaný losos žije v uzavřeném prostředí rybích farem. Jeho strava je „pečlivě“ kontrolována, což může ovlivnit jeho nutriční profil.
2. Obsah omega-3 mastných kyselin:
   • Divoký losos: Obsahuje přirozeně vyšší množství omega-3 mastných kyselin, jako jsou EPA (kyselina eikosapentaenová) a DHA (kyselina dokosahexaenová). Tyto kyseliny mají pozitivní účinky na srdce a cévy.
   • Losos z farmy: Může mít vyšší obsah omega-3 mastných kyselin díky speciálně navržené dietě. Ano – může, ale realita chovu, kdy kde hlavně o levnou produkci, vede k úplně jiným výsledkům! Kdo byl někdy v Norsku, rybu z farmy by si nekoupil.
3. Obsah rtuti:
   • Divoký losos: Má nižší obsah rtuti než losos z farmy.
   • Losos z farmy: I když je tučnější, může mít paradoxně vyšší obsah rtuti kvůli stravě a prostředí na farmách.
4. Vitamíny a minerály:
   • Losos je bohatý na vitamín A (pro zrak a proti rakovině), vitamíny D a E, a také obsahuje řadu minerálních látek.

Treska

Treska obecná (Gadus morhua) je dravá ryba, která se ve volné přírodě živí různými druhy mořských organismů. Její strava se mění s věkem a velikostí:

1. Mláďata tresky: Mladé tresky se živí převážně planktonem a malými bezobratlými živočichy, jako jsou krabi a krevety.
2. Dospělé tresky: Jak treska roste, její strava se rozšiřuje na větší kořist. Dospělé tresky loví menší ryby, jako jsou sleď, makrela a kapelín. Jsou také známé tím, že konzumují hlavonožce, jako jsou sépie a chobotnice, a větší korýše.

Historický kontext: Konzumace tresky má bohatou historii, která sahá tisíce let zpět. Treska byla klíčovým zdrojem potravy pro různé národy, zejména v Evropě a Severní Americe. Vikingové byli mezi prvními, kdo začal tresku konzervovat sušením a solením, což jim umožnilo dlouhé námořní plavby a obchodní expedice. Tento způsob konzervace se rychle rozšířil a stal se základem pro obchod s treskou po celém světě.

Kulturní význam: V Portugalsku je treska známá jako „bacalhau“ a je považována za národní pokrm. Existují tisíce receptů na přípravu tresky, která je důležitou součástí vánočních večeří a dalších svátečních jídel. V severských zemích, jako je Norsko a Island, je treska rovněž klíčovou součástí místní kuchyně. V Británii je treska hlavní složkou pro oblíbený pokrm „fish and chips“​.

Extrahování oleje: Olej z tresčích jater se získává tím, že se játra zpracují a vytvoří se nálev. Konzerva s játry se jemně posolí a steriluje při teplotě nad 116 °C. Tím se uvolní vnitřní tuk jater a vznikne olejový nálev. Jak je to s termostabilitou polynenasycených mastných kyselin a případných antioxidantů, si můžete sami domyslet. A tak se nakonec alespoň přidá syntetický vitamin E. Ano, tento olej, obvyklý v doplňcích stravy v kapslové i tekuté formě, je o polovinu levnější než olej z malých divokých ryb, ale…

• neobsahuje polyfenoly, které by mastné kyseliny chránily před oxidací
• pochází z jater, orgánu detoxikace tresky – masožravé ryby, tudíž riziko akumulace toxických látek z prostředí, zejména těžkých kovů, je u takového produktu výrazně zvýšené
• vybírejte pečlivě a zodpovědně, pro zdraví svoje a svých dětí se vyplatí dělat věci pořádně
• Zinzino používá olej z drobných ryb živících se řasami a planktonem a nebo vaganský zdroj z pěstovaných mořských řas, aby byla možná zátěž těžkými kovy co nejmenší

Sardinky

Historie a kulturní význam: Sardinky mají dlouhou historii konzumace, která sahá až do starověku. Starověké civilizace, jako například Římané a Řekové, lovili sardinky v hojném množství a konzumovali je čerstvé nebo je nakládali pro dlouhodobé uchování. Tyto ryby byly oblíbené pro svou dostupnost a bohatou chuť.

V moderní době se sardinky staly populární zejména v oblasti Středozemního moře, včetně Španělska, Portugalska, Francie a Itálie. V těchto zemích jsou sardinky často grilovány a podávány s olivovým olejem, česnekem a citronem, nebo jsou konzervovány v oleji a kořeních. Sardinky konzervované v oleji jsou také běžnou součástí kuchyní po celém světě, a to díky jejich dlouhé trvanlivosti a snadné dostupnosti.

V mnoha kulturách jsou sardinky ceněny nejen pro svou chuť, ale také pro své zdravotní přínosy. Obsahují vysoké množství omega-3 mastných kyselin, bílkovin, vitamínů B12 a D, což z nich činí výživově hodnotnou potravinu. V zásadě jsou levným a dobrým zdrojem Omega-3 mastných kyselin a vápníku z kostiček. Z laboratorních výsledků víme, že prokazatelně zvyšují hladinu „hodného“ HDL cholesterolu.

Regionální zvyklosti

• Portugalsko: Sardinky jsou zde národním pokladem, zvláště během svátku svatého Antonína v červnu, kdy jsou grilovány na otevřeném ohni a podávány s chlebem nebo bramborami.
• Španělsko: V Galicii a Andalusii jsou sardinky často pečené na grilu a podávány s čerstvou zeleninou a chlebem.
• Francie: V Provence jsou sardinky oblíbené jako součást různých pokrmů, často pečené nebo podávané s česnekovým máslem.
• Itálie: Sardinky jsou zde často součástí těstovinových jídel, jako je „Pasta con le sarde“ na Sicílii.

Přirozená strava sardinek ve volné přírodě

Sardinky jsou planktonožravé ryby, což znamená, že se živí planktonem, který zahrnuje jak fytoplankton (mikroskopické rostliny), tak zooplankton (malé živočichy). Jejich strava se může lišit v závislosti na dostupnosti potravy v jejich prostředí, ale obecně zahrnuje:

• Fytoplankton: Mikroskopické rostliny, které jsou základním zdrojem potravy pro mnoho mořských organismů. Sardinky filtrují fytoplankton z vody pomocí svých žaberních lístků.
• Zooplankton: Malé korýše, larvy ryb a další drobní živočichové, kteří jsou důležitou součástí potravního řetězce v oceánech.
• Křemičití bičíkovci a rozsivky: Tyto mikroskopické organismy jsou také běžnou součástí potravy sardinek.

Sardinky plavou v hejnech a filtrují plankton z vody při plavání, což je efektivní způsob, jak získat potřebné živiny ve velkém množství. Tento způsob krmení je důležitý pro jejich rychlý růst a množení.

Shrnutí

Sardinky jsou ceněny nejen pro svou výživovou hodnotu a chutnost, ale také pro svou dlouhou historii a kulturní význam v různých regionech světa. Jejich přirozená strava v mořích a oceánech zahrnuje hlavně plankton, což podporuje jejich růst a reprodukci. Konzumace sardinek je zdravým a chutným způsobem, jak obohatit svůj jídelníček o důležité živiny.

Literatura:

• „The History of Sardines“, The Atlantic
• „Sardine Nutrition Facts“, Healthline
• „Feeding Ecology of Sardines“, Journal of Marine Biology

Závěr

• Pokud máte ve svém denním rozpočtu 35 Kč pro své zdraví, pořiďte si kvalitní rybí olej s olivovými polyfenoly.
• Kdykoli u moře jezte čerstvé ryby, za lososa z velkochovu v supermarketu opravdu utrácet nemusíte.
• Dobrým levným zdrojem Omega-3 a organického vápníku jsou konzervy sardinek ve vlastní šťávě!

Lahvičky s balančním Omega-3 olejem na doma i na cesty objednáte zde: https://www.zinzino.com/shop/2010967278/CZ/cs-CZ/products/premier-kits/balance-supplements-kits/910331

Podobně jako antroposofický přistup k medicíně rozšiřuje a obohacuje medicínu klasickou, vychází i antroposofická nutriční terapie z nauky o výživě a terapii klasické. V základu samozřejmě hodnotí a zohledňuje zastoupení jednotlivých živin – sacharidů, tuků, bílkovin, minerálních látek, vitaminů, tekutin, ale dívá se na potraviny také jako na celek a poukazuje i na nehmotné působení jídla na strávníka. Má tak více možností, jak sestavit dietní plán skutečně s ohledem na individualitu každého pacienta. Může se stát pilířem zdravotní prevence i jemným terapeutickým nástrojem, vedoucím člověka k pozornějšímu a citlivějšímu vnímání sebe sama i jeho okolí. Neprosazuje určitý výživový směr, ale zkoumá a připouští existenci mnoha různých alternativ, které se nám nabízejí k tomu, abychom ochutnávali svět po svém.

Jezení jako akt spojování se Zemí

Antroposofický pohled na výživu přináší názor, že se člověk během každodenního procesu přípravy, přijímání potravy a vlastního trávení dostává do úzkého kontaktu se Zemí a se čtyřmi říšemi, které jej jinak také obklopují:

• s říší lidskou – u kojenců mateřské mléko, přeneseně pak láska a péče věnovaná vaření, vděčnost za pokrm, způsob produkce potravin a otázka spravedlivé ceny;
• zvířecí – maso, ryby, mléko, vejce, přeneseně například práce s pocity a s temperamentem skrze chutě, barvy a vůně;
• rostlinnou – ovoce, zelenina, ořechy, luštěniny, obiloviny, houby, řasy, obecně otázka čerstvosti, dynamiky na talíři a „živosti“ stravy;
• minerální – sůl, minerální látky, potažmo cukr, vitaminy.

Výživa dítěte – výživa člověka

O kolik je konkrétní potravina více vzdálena lidské říši, tolik sil musí lidské Já vynaložit na její správné strávení a přetvoření v lidskou substanci. Už jako děti po narození ve své výživě postupujeme od nejvýživnějších a sobě nejbližších potravin k těm vzdálenějším. Z tohoto důvodu je také zřejmé, že mateřské mléko je pro kojence ideální a nejsnáze využitelnou potravou. Dostává spolu s ním od své matky také životní síly, péči a lásku.

Po dosažení 6 měsíců věku už vyvíjející se dítě potřebuje postupně vynakládat více úsilí při získávání životních sil skrze zažívání, a tím posilovat své vlastní schopnosti. Dostává se mu (zprvu ředěné) mléko kravské, například v kaši, později případně i maso a jiné živočišné produkty. Ty reprezentují živočišnou říši a mohou i dospělému dodat sil, pokud se vlastních z nějakého důvodu nedostává. Živiny jsou v nich koncentrované a snadněji dostupné, mají ale i svá rizika zejména při nadbytku (viz civilizační onemocnění).

Po mléce a živočišné říši přicházejí na řadu všechny rostlinné potraviny, které by i po celý život měly tvořit hlavní část talíře. U malých dětí se doporučuje začínat pyré z ovoce a zeleniny, později také z obilovin, a nakonec zařadit kořenovou zeleninu.

Od kořenové zeleniny už zbývá jen poslední krok k říši člověku nejvíce vzdálené, totiž k říši minerální, kterou reprezentuje naše základní koření života – sůl. Do dětského jídelníčku přichází až později a jako taková bude podle Rudolfa Steinera hrát v lidské výživě důležitou roli v budoucnosti. Zvláště v této kategorii je důležitá správná míra, aby nedocházelo k rozvoji obtíží spojených s nadměrnou konzumací soli a cukru nebo s nedostatkem minerálních látek.

Zažívání jako schopnost osobnosti

Nevědomý proces trávení a přetváření živin probíhá u každého člověka individuálním způsobem, závisí na jeho volní složce a účastní se ho jeho vlastní Já. Nakolik je Já zapojeno do procesů látkové přeměny, natolik se mu daří využití nabízených živin. Jako příklad lze uvést snahu o veganský způsob stravovaní, kdy se člověk rozhodne, že nebude jíst vůbec žádné živočišné produkty. Může pro to mít nejrůznější myšlenkové důvody: Vegani žijí zdravěji, mají menší riziko rozvoje civilizačních chorob a dožívají se vyššího věku. Produkce masa i mléka ve velkochovech je také ekologický problém, zvířata produkují nezanedbatelné množství CO2… Rozhodnutí má podepřené pocitem správnosti a soucitem se zvířaty. Může se ale stát, že jeho fyzické tělo nebude čistě rostlinnou stravu tolerovat a že se u něj časem projeví závažné potíže způsobené například nedostatkem vitaminu B12 (postižení nervů nebo vzácněji krvetvorby). Je to příklad situace, kdy jdou myšlení a pocity proti zájmům těla, což bychom neměli dopustit.

Není to (jen) vegetariánství

Ačkoli antroposofický pohled klade důraz na rostlinnou stravu, je třeba vždy nejprve pozorovat a na základě zkušenosti případně upravovat svůj jídelníček. Někdy je nutné se vzdát ideálu, který je v současné chvíli nerealizovatelný. Změní-li se později podmínky našeho života k lepšímu, jsou snazší i změny ve výživě. A konečně, schopnost vypořádat se se světem je patrná i na schopnosti (s)trávení. Proto si musíme zachovávat a procvičovat schopnost vypořádat se s nejrůznějšími potravinami.

Literatura k hlubšímu studiu tématu

• Rudolf Hauschka: Člověk a výživa
• Petra Kühneová: Antroposofická výživa
• Emma Graf: Getreideküche im Rhytmus der Wochentage
• Helmut Eller: Čtyři temperamenty (kapitoly o výživě podle temperamentů)

---

Mezinárodní konference antroposofické medicíny na Slovensku

Čtvrtý ročník konference IPMT otevřené lékařům, terapeutům, farmaceutům, zdravotním sestrám a ostatním zdravotnickým a pomáhajícím profesím, speciálním a léčebným pedagogům, logopedům, psychologům, psychoterapeutům, jako možnost vzdělat se v oblasti antroposofické medicíny.

Účast na IPMT (International Postgraduate Medical Training) může být pro lékaře součástí portfolia aktivit potřebných pro získání certifikace v antroposofické medicíně.

Letos proběhne v termínu 17. – 24. srpna 2024. Více informací a přihlášky na https://www.ipmt.sk

Sójové výrobky – které ano a které raději ne?

Existuje pestrá paleta sójových výrobků, ale zdaleka ne všechny jsou vhodné pro naše zdraví. Když se na věc podíváme z pohledu zpracování, základní produkt jsou samotné sójové boby. Dají se uvařit jako fazole, jen poněkud déle a nejlépe v závěru varu s přidáním kořenové zeleniny. Také se z nich vyrábí sójová mouka použitelná jako spojující přídavek do těsta nebo v našich podmínkách do levných uzenin. V Asii jsou však tradičně konzumovány především fermentované výrobky ze sóji – tempeh, tofu a natto.

Tempeh

Tempeh je po všech stránkách nejvhodnější. Je to vlastně uvařená soja, na které zrála speciální plíseň, a ta boby spojila do kompaktního celku. Fermentace velmi usnadňuje trávení, které u luštěnin ne vždy probíhá ideálně. Kousky tempehu se dále marinují třeba v sójové omáčce, česneku a osmaží. Zajímá-li vás více, doporučuji si prohlédnout přehledný test dostupných hotových výrobků a videonávod na domácí výrobu pomocí tempehové kultury níže:

Tempehovou kulturu stále nabízím zájemcům na prodej – napište si o ni!

Tofu

Tofu se podobá tvarohu, protože se také vyrábí srážením mléka – sójového. (Slovo mléko se v této souvislosti na přání mléčného průmyslu nemá užívat. Tak proč nevadí zároveň pojem tělové mléko?) Vznikne sraženina sójové bílkoviny, která se lisuje do tvaru kostky. Opět je třeba okořenit a tepelně upravit – nejlépe podusit se zeleninou – s pórkem, mrkví, se zelím.

Natto

Natto je další fermentovaný sójový výrobek, který ale kultura viditelně a cítitelně předtrávila. Zdravotní výhody zůstávají, jen chuť je výrazná a ne každému se zalíbí, asi jako u olomouckých syrečků. Pikantní lahůdka vznikne přidáním nakrájené syrové cibule, hořčice a sójové omáčky. Směs se důkladně promíchá a konzumuje. Varianta s tepelnou úpravou je prohřátí na dušeném pórku – natto by se však nemělo vařit.

Natto je nejlepším zdrojem vitaminu K2 na světě – chrání naše kosti před osteoporózou.

Sójový extrudát

Co je lepší používat jen minimálně, je sójový extrudát známý pod názvem sójové maso. Mnoho živin tělu nepřinese a navíc zatěžuje trávení. Vyrábí se totiž za vysoké teploty a tlaku z rafinované sójové mouky. Podobně jako extrudované chlebíčky a křupky tělu zbytečně odebírá vodu a příliš nezasytí. Jeho dlouhou trvanlivost a nízkou hmotnost však můžeme ocenit na cestách. Sójové maso používáme příležitostně třeba do segedínského guláše, kde omáčka vyrovná dehydrataci a kysané zelí dodá vlákninu i vitaminy.

Sójové nápoje

Sušené sójové (ale i obilné) nápoje – tady dost záleží na výrobci. Podle studie paní profesorky Dostálové z VŠCHT obsahují některé nápoje nevhodné trans-mastné kyseliny. A především je třeba si uvědomit, že to je prášek sestávající hlavně z cukru (glukózového sirupu), ztuženého tuku, mouky a přídatných látek. Takže je dobrý občas na ochucení sladké kaše, kávy nebo do těsta, nemůže však být považován za zdravý nápoj.

Benefity plynoucí z konzumace

Na závěr shrňme důvody, proč do stravy zařazovat sojové výrobky: Jsou dobrým zdrojem kvalitních bílkovin i tuků rostlinného původu, vitaminů skupiny B, železa, zinku a vápníku. Není nutné je jíst každý den – sója se přeci jenom dnes přidává do různých potravin – ale několikrát týdně může v různých podobách náš jídelníček obohatit.

Co dělat s chutěmi na dobroty plné cukru, tuku a podobně?

Známe to asi všichni, když nás honí mlsná. Někdo ujíždí spíš na sladkém (čokoláda), někdo na slaném (chipsy), a někdo na obojím, jak se protiklady vesele přitahují. Co se s tím dá dělat, když vůle někdy selhává a touha je příliš silná? Pomoc můžeme najít ve svém okolí i přímo v sobě. Několik možností se společně pokusíme prozkoumat.

Co není doma, to nikdo nesní

První krok v omezení nezřízené konzumace čehokoli je prostě to nemít na dosah ruky. Říká se tomu design pro lenost, kdy můžeme změnit podněty z vnějšku, které na nás působí. U jídelních zvyklostí to jasně funguje. Stačí nastavit jako výchozí, nejsnazší možnost nějakou zdravou variantu. Nekupujte nezdravé potraviny a naopak mějte doma či s sebou připravené vhodné dobroty. Jinak nepomůže ani dobrá skrýš na bonboniéru pro kamarádku, pokud tu skrýš znáte.

Hlad je převlečená žízeň a chuť je převlečený hlad

Někdy chutě způsobuje velký hlad, hypoglykémie anebo dlouhodobě nedostatečná výživa. Tělu prostě něco z živin chybí, a tak v hlavě svítí výstraha: je třeba se najíst, hodně a rychle! Dokud nezhasne, nedá se nic dělat. Tady pomůže zhodnocení jídelníčku, jestli obsahuje vše, co má, a také citlivější pozorování vlastního trávení a signálů, které nám tělo dává. Mohou chybět vitaminy, minerální látky, bílkoviny nebo celkově energie. Jednoduše a rychle se dají spolu s tekutinami doplnit nápojem ze zeleného ječmene.

Mlsání? Co když nechybí energie tělu, ale duši?

Již jsme si vysvětlili, že zákusek by měl být jenom zákuskem, a pokud tedy chybí energie po fyzické práci nebo po sportu, pokud chybí bílkoviny a celozrnné obiloviny, které by zasytily, anebo chybí vitaminy z ovoce a zeleniny, je potřeba zlepšit stravování a doplňovat všechny živiny hlavními jídly. Pak odpadne hlad převlečený za chuť a přiměřená sladkost (nebo naopak slaná dobrota) najde své místo k uspokojení právě jen té chuti.

Duševní energii nedodá jídlo bohaté na kalorie

Po sladkostech často saháme při únavě, v depresi, ve stresu… Protože naše tělo ví, že sladké potraviny mu přinášejí snadno dostupnou energii, bezděčně po nich saháme, jsou-li na dosah. Tuto zkušenost máme zakódovanou již z kojeneckého období a ze sladkosti mateřského mléka.

Je však potřeba si uvědomit, že pokud chybí energie duševní, sladkosti dlouhodobě nepomohou.

Vnitřní energii je třeba čerpat úplně jinak – kvalitním spánkem, relaxací, pozitivními myšlenkami a pocity. Vědomě. Před jídlem pomůže zklidnění se, umytí rukou nebo sprcha, a potom dobré žvýkání a prociťování chutí – mindful eating.

Dovolit si „hřešit“ a naučit se s tím pracovat

S naším vnitřním nastavením souvisí také touha po dokonalosti, u někoho zahrnující dokonce závislost na zdravém jídle a tabuizování nezdravého, jak o tom píše dr. Steven Bratman v knize Health Food Junkies. Když ale takovému člověku povolí vůle, snadno se stane, že mu nestačí kostička (dobře, řádek) čokolády, že si nedá jen jeden dortík nebo nanuk, atd. V takových chvílích ztrácí nad sebou kontrolu, přejí se, je mu špatně a k tomu zažívá pocit, že selhal. Slovo hřích původně znamená sejít z cesty, cesty životem, nikoli snězení zakázaného jídla.

Tady doporučuji odstranit zákazy, přijmout své chutě a potřeby, ale naučit se je zvládat. Brát takové kritické situace jako možnost práce na sobě, naučit se vystačit třeba jen s polovinou čokolády a postupně snižovat množství na přijatelnou úroveň. Nezapomeňme, že i při snaze o zdravý životní styl musíme dělat postupné kroky a že není špatné si ponechat například jeden „podváděcí“ den v týdnu, o kterém psal Timothy Ferriss v knize Čtyřhodinové tělo.

Půst jako cesta ke svobodě

Poslední podmínkou svobody v jídle je vyzkoušet alespoň krátký půst – jen o vodě. Není to cesta pro každého, ale uvědomění, že člověk přežije byť jediný den bez jídla aniž by ho to nějak poškodilo (spíš naopak), je zcela zásadní prožitek. Pak zjistíme, že je někdy lepší si na dobré jídlo chvíli počkat.

Otázka: Nechci jíst maso ani mléko, na co si mám dát pozor?

Docela častá otázka, která se týká vegetariánství či veganství. Jak se zdravě stravovat bez masa, vajec a mléka? Důvody proč omezit příjem živočišných produktů jsou známé a dotýkají se zdraví, ekologie a zejména životních podmínek zvířat. Kdo se nad tím ještě nezamýšlel, může se podívat na přednášku Garyho Yourofsky na youtube.

Odpověď: Jíst zdravě a nejdřív jídelníček rozšířit

Než začneme cokoli omezovat, je lépe obohatit jídelníček o všechny potřebné živiny. Nabízím následující otázky, z nichž se každou můžete zabývat jeden týden.

Zamyslete se:

• Mám čas na kvalitní a čerstvé jídlo?
• Mám ke každému jídlu dostatek zeleniny nebo ovoce?
• Jím kromě běžného pečiva i celozrnné obiloviny?
• Mám každý den porci luštěnin (nebo tofu/tempehu)?
• Dávám přednost kvalitním tukům (za studena lisované oleje, ořechy a semínka)?
• Nekonzumuji příliš mnoho cukru, sladkostí, soli nebo alkoholu?

Rizika vegetariánství

Vegetariánů se týká také otázka vitaminu B12, který je vhodné zabezpečit pomocí doplňků stravy, protože ani fermentované rostlinné potraviny pravděpodobně nejsou jeho spolehlivým zdrojem. Co se týče kvality a koncentrace živin, je velmi důležité zařadit alespoň párkrát do týdne miso polévku se zeleninou a mořskou řasou. Miluše Kubíčková dokonce tvrdí, že bez misa by se lidé do vegetariánství pouštět neměli. A zakladatel antroposofické filosofie Rudolf Steiner ještě závažněji varuje: „Vegetariánství bez duchovního úsilí vede k nemoci!“

Podaří-li se nám naplnit uvedené požadavky, zajistili jsme si bohatý příjem vitaminů, minerálních látek, sacharidů, vlákniny, bílkovin i tuků. To by vlastně měl být cíl pro každého, ať už si pak na talíři nechá místo na maso nebo nenechá.