Na konferenci České společnosti pro aterosklerózu v červnu 2024 zaznělo jako obvykle „odborné doporučení“ z úst nejvyšších, sympatického přednášejícího profesora Michala Vrablíka i antipatické profesorky Renaty Cífkové: „Neutrácejte za doplňky stravy s Omega-3 mastnými kyselinami, kupte si raději rybu.“ Ale jakou rybu a proč?

A že na cholesterol a triacylglyceridy pomohou jedině léky, jak jinak. Jenže problematika je to komplikovanější, není ryba jako ryba a stejně tak se věc má i s doplňky stravy. O nich čtěte podrobněji v článku o Zdravotním Protokolu.

Losos

Losos je oblíbenou rybou, která nabízí mnoho výživových výhod, alespoň teoreticky a v ideálním světě. Při výběru mezi divokým lososem a lososem z farmy je však důležité zvážit několik faktorů. Pojďme se na to podívat podrobněji:

Původ a životní prostředí:
- Divoký losos: Žije ve volné přírodě a má přístup k různým potravinám. Jeho maso je „štíhlejší“ a obsahuje méně tuku. Představit si můžete rozdíl asi jako mezi zvěřinou a masu z velkochovu.
- Losos z farmy: Chovaný losos žije v uzavřeném prostředí rybích farem. Jeho strava je „pečlivě“ kontrolována, což může ovlivnit jeho nutriční profil.
Obsah omega-3 mastných kyselin:
- Divoký losos: Obsahuje přirozeně vyšší množství omega-3 mastných kyselin, jako jsou EPA (kyselina eikosapentaenová) a DHA (kyselina dokosahexaenová). Tyto kyseliny mají pozitivní účinky na srdce a cévy.
- Losos z farmy: Může mít vyšší obsah omega-3 mastných kyselin díky speciálně navržené dietě. Ano – může, ale realita chovu, kdy kde hlavně o levnou produkci, vede k úplně jiným výsledkům! Kdo byl někdy v Norsku, rybu z farmy by si nekoupil.
Obsah rtuti:
- Divoký losos: Má nižší obsah rtuti než losos z farmy.
- Losos z farmy: I když je tučnější, může mít paradoxně vyšší obsah rtuti kvůli stravě a prostředí na farmách.
Vitamíny a minerály:
- Losos je bohatý na vitamín A (pro zrak a proti rakovině), vitamíny D a E, a také obsahuje řadu minerálních látek.

Treska

Treska obecná (Gadus morhua) je dravá ryba, která se ve volné přírodě živí různými druhy mořských organismů. Její strava se mění s věkem a velikostí:

Mláďata tresky: Mladé tresky se živí převážně planktonem a malými bezobratlými živočichy, jako jsou krabi a krevety.
Dospělé tresky: Jak treska roste, její strava se rozšiřuje na větší kořist. Dospělé tresky loví menší ryby, jako jsou sleď, makrela a kapelín. Jsou také známé tím, že konzumují hlavonožce, jako jsou sépie a chobotnice, a větší korýše.

Historický kontext: Konzumace tresky má bohatou historii, která sahá tisíce let zpět. Treska byla klíčovým zdrojem potravy pro různé národy, zejména v Evropě a Severní Americe. Vikingové byli mezi prvními, kdo začal tresku konzervovat sušením a solením, což jim umožnilo dlouhé námořní plavby a obchodní expedice. Tento způsob konzervace se rychle rozšířil a stal se základem pro obchod s treskou po celém světě.

Kulturní význam: V Portugalsku je treska známá jako „bacalhau“ a je považována za národní pokrm. Existují tisíce receptů na přípravu tresky, která je důležitou součástí vánočních večeří a dalších svátečních jídel. V severských zemích, jako je Norsko a Island, je treska rovněž klíčovou součástí místní kuchyně. V Británii je treska hlavní složkou pro oblíbený pokrm „fish and chips“.

Extrahování oleje: Olej z tresčích jater se získává tím, že se játra zpracují a vytvoří se nálev. Konzerva s játry se jemně posolí a steriluje při teplotě nad 116 °C. Tím se uvolní vnitřní tuk jater a vznikne olejový nálev. Jak je to s termostabilitou polynenasycených mastných kyselin a případných antioxidantů, si můžete sami domyslet. A tak se nakonec alespoň přidá syntetický vitamin E. Ano, tento olej, obvyklý v doplňcích stravy v kapslové i tekuté formě, je o polovinu levnější než olej z malých divokých ryb, ale…

neobsahuje polyfenoly, které by mastné kyseliny chránily před oxidací
pochází z jater, orgánu detoxikace tresky – masožravé ryby, tudíž riziko akumulace toxických látek z prostředí, zejména těžkých kovů, je u takového produktu výrazně zvýšené
vybírejte pečlivě a zodpovědně, pro zdraví svoje a svých dětí se vyplatí dělat věci pořádně
Zinzino používá olej z drobných ryb živících se řasami a planktonem a nebo vaganský zdroj z pěstovaných mořských řas, aby byla možná zátěž těžkými kovy co nejmenší

Sardinky

Historie a kulturní význam: Sardinky mají dlouhou historii konzumace, která sahá až do starověku. Starověké civilizace, jako například Římané a Řekové, lovili sardinky v hojném množství a konzumovali je čerstvé nebo je nakládali pro dlouhodobé uchování. Tyto ryby byly oblíbené pro svou dostupnost a bohatou chuť.

V moderní době se sardinky staly populární zejména v oblasti Středozemního moře, včetně Španělska, Portugalska, Francie a Itálie. V těchto zemích jsou sardinky často grilovány a podávány s olivovým olejem, česnekem a citronem, nebo jsou konzervovány v oleji a kořeních. Sardinky konzervované v oleji jsou také běžnou součástí kuchyní po celém světě, a to díky jejich dlouhé trvanlivosti a snadné dostupnosti.

V mnoha kulturách jsou sardinky ceněny nejen pro svou chuť, ale také pro své zdravotní přínosy. Obsahují vysoké množství omega-3 mastných kyselin, bílkovin, vitamínů B12 a D, což z nich činí výživově hodnotnou potravinu. V zásadě jsou levným a dobrým zdrojem Omega-3 mastných kyselin a vápníku z kostiček. Z laboratorních výsledků víme, že prokazatelně zvyšují hladinu „hodného“ HDL cholesterolu.

Regionální zvyklosti

Portugalsko: Sardinky jsou zde národním pokladem, zvláště během svátku svatého Antonína v červnu, kdy jsou grilovány na otevřeném ohni a podávány s chlebem nebo bramborami.
Španělsko: V Galicii a Andalusii jsou sardinky často pečené na grilu a podávány s čerstvou zeleninou a chlebem.
Francie: V Provence jsou sardinky oblíbené jako součást různých pokrmů, často pečené nebo podávané s česnekovým máslem.
Itálie: Sardinky jsou zde často součástí těstovinových jídel, jako je „Pasta con le sarde“ na Sicílii.

Přirozená strava sardinek ve volné přírodě

Sardinky jsou planktonožravé ryby, což znamená, že se živí planktonem, který zahrnuje jak fytoplankton (mikroskopické rostliny), tak zooplankton (malé živočichy). Jejich strava se může lišit v závislosti na dostupnosti potravy v jejich prostředí, ale obecně zahrnuje:

Fytoplankton: Mikroskopické rostliny, které jsou základním zdrojem potravy pro mnoho mořských organismů. Sardinky filtrují fytoplankton z vody pomocí svých žaberních lístků.
Zooplankton: Malé korýše, larvy ryb a další drobní živočichové, kteří jsou důležitou součástí potravního řetězce v oceánech.
Křemičití bičíkovci a rozsivky: Tyto mikroskopické organismy jsou také běžnou součástí potravy sardinek.

Sardinky plavou v hejnech a filtrují plankton z vody při plavání, což je efektivní způsob, jak získat potřebné živiny ve velkém množství. Tento způsob krmení je důležitý pro jejich rychlý růst a množení.

Shrnutí

Sardinky jsou ceněny nejen pro svou výživovou hodnotu a chutnost, ale také pro svou dlouhou historii a kulturní význam v různých regionech světa. Jejich přirozená strava v mořích a oceánech zahrnuje hlavně plankton, což podporuje jejich růst a reprodukci. Konzumace sardinek je zdravým a chutným způsobem, jak obohatit svůj jídelníček o důležité živiny.

Literatura:

„The History of Sardines“, The Atlantic
„Sardine Nutrition Facts“, Healthline
„Feeding Ecology of Sardines“, Journal of Marine Biology

Závěr

Pokud máte ve svém denním rozpočtu 35 Kč pro své zdraví, pořiďte si kvalitní rybí olej s olivovými polyfenoly.
Kdykoli u moře jezte čerstvé ryby, za lososa z velkochovu v supermarketu opravdu utrácet nemusíte.
Dobrým levným zdrojem Omega-3 a organického vápníku jsou konzervy sardinek ve vlastní šťávě!

Lahvičky s balančním Omega-3 olejem na doma i na cesty objednáte zde: https://www.zinzino.com/shop/2010967278/CZ/cs-CZ/products/premier-kits/balance-supplements-kits/910331

Ryby a Omega-3